Zrušení srážkové daně: krok k jednoduššímu daňovému systému, nebo zdroj nových komplikací?
Od roku 2026 vstoupí v účinnost novela zákona o daních z příjmů, která z českého daňového systému odstraní institut srážkové daně. Změna, jež se dotkne zaměstnanců, zaměstnavatelů i nerezidentů, má přinést větší spravedlnost a transparentnost v oblasti zdanění. Přestože záměrem zákonodárce je především zjednodušení a sjednocení daňového režimu, nelze přehlédnout ani praktické výzvy, které budou přechod na nový systém provázet.
Od roku 2026 čeká český daňový systém zásadní změna, a to postupné zrušení srážkové daně. Tento krok je prezentován jako cesta k větší transparentnosti, spravedlivějšímu zdanění a zjednodušení daňového systému. Zároveň však vyvolává otázky ohledně dopadů na zaměstnance, zaměstnavatele i samotnou finanční správu.
Srážková daň, která byla vybírána zejména z odměn členů statutárních orgánů právnických osob, příležitostných příjmů nebo dohod o provedení práce do určitého limitu, fungovala na principu „konečné daňové povinnosti“. Poplatník nemusel podávat daňové přiznání a neměl možnost uplatnit daňové slevy či odpočty. Přestože tento mechanismus měl praktické výhody, v praxi se dlouhodobě ukazovaly i jeho slabiny, zejména nemožnost zohlednit individuální situaci poplatníků a nerovné postavení některých skupin.
Novela zákona o daních z příjmů předpokládá, že od 1. ledna 2026 bude srážková daň zrušena u odměn členů orgánů právnických osob (zejména daňových nerezidentů). Dosud byly jejich příjmy zatíženy jednotnou 15% sazbou, nově však budou zahrnuty do celkového daňového základu a podléhat progresivnímu zdanění (15 % a 23 % podle výše příjmu). Od 1. ledna 2027 pak dojde k úplnému zrušení srážkové daně u příjmů ze závislé činnosti, typicky u dohod o provedení práce či zaměstnání malého rozsahu. Zatímco dnes podléhají příjmy do 11 499 Kč (DPP) a 4 500 Kč (zaměstnání malého rozsahu) srážkové dani, nově bude uplatňována daň zálohová.
Pro zaměstnance tato změna znamená možnost dosáhnout spravedlivějšího zdanění, kdy například studenti či zaměstnanci s nízkými příjmy budou moci využít daňové úlevy, které jim dosud zůstávaly nedostupné. Objevovaly se sice obavy, že i brigádníci a drobní „přivýdělkáři“ budou muset nově podávat daňová přiznání, podle aktuální podoby návrhu však tato povinnost nevznikne. Pokud jejich příjmy nepřekročí zákonné limity a zaměstnavatel provede roční zúčtování záloh, nebude se situace oproti dnešku prakticky lišit.
Z pohledu zaměstnavatelů se novela promítne zejména do povinnosti důslednější administrativy. Nový režim bude úzce navázán na jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, které má zajistit efektivní sběr dat a jejich vyhodnocování finanční správou. Pro stát to znamená lepší přehled o příjmech poplatníků a účinnější kontrolní mechanismy, na druhé straně však hrozí, že při selhání informačních systémů vzniknou vážné komplikace.
Nelze také opomenout dopad na poplatníky s vyššími příjmy. Ti totiž mohou být v novém systému zatíženi vyšší efektivní sazbou daně, neboť namísto jednotné srážky budou jejich příjmy zahrnuty do celkového daňového základu. Novela tak přináší nejen odstranění nespravedlivých rozdílů, ale i nové rozložení daňového břemene. Celou změnu je proto nutné vnímat dvojím prizmatem. Na jedné straně jde o krok správným směrem, který posiluje rovnost a spravedlnost v daňovém systému. Na straně druhé se jedná o zásah, jenž vyžaduje pečlivou přípravu ze strany zaměstnavatelů i finanční správy.
Závěr
Připravovaná úprava tak představuje významný mezník v českém finančním právu. Přináší příležitost k transparentnějšímu a spravedlivějšímu zdanění, avšak zároveň i nové povinnosti, které mohou zejména v přechodném období působit obtíže. Úspěch celé koncepce proto bude záviset nejen na legislativním rámci, ale především na kvalitě metodických pokynů finanční správy a na včasné přípravě všech aktérů.
