Vliv mimosoudního jednání na běh promlčecí lhůty

Dle § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí: „V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.“ 

Citované ustanovení bylo do českého právního řádu uvedeno s cílem posílit ochranu legitimního očekávání věřitelů na smírné vyřešení sporu a zároveň zamezit nepoctivému chování dlužníků, kteří se pod záminkou smírného jednání snažili oddálit uplatnění práva až do okamžiku jeho promlčení.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. května 2025, sp. zn. 23 Cdo 431/2024, pak blíže vymezil podmínky, za nichž lze aplikovat § 647 občanského zákoníku, a tím přivodit stavění (pozastavení) běhu promlčecí lhůty.

Klíčová je dohoda

Nejvyšší soud zdůraznil, že k aplikaci § 647 občanského zákoníku je nezbytná dohoda stran o mimosoudním jednání. Nestačí tak jednostranný pokus o navázání komunikace o určitém právu nebo o okolnostech, které jej zakládají, ani oboustranná výměna stanovisek, jejímž obsahem je pouhé informování druhé strany o konečném odmítnutí jejího práva.

Dohodou se rozumí právní jednání, z něhož je patrná shodná vůle obou stran vést jednání o konkrétním právu (nebo okolnosti, jež právo zakládá) s cílem vyřešit věc jinak než podáním žaloby k soudu.

Zvláštní forma právního jednání není vyžadována; dohoda může být uzavřena i konkludentně, musí však splňovat obecné náležitosti právního jednání (určitost, srozumitelnost, vážnost projevu vůle, soulad s dobrými mravy apod.). Z právního jednání musí bez pochybností vyplývat, co jednající osoba chtěla projevit. Věřitel i dlužník mají učinit kroky svědčící o oboustranné vůli jednat; zároveň musí být zřejmé, že předmětem jednání je totožné právo nebo tatáž konkrétní okolnost, z níž může právo vzniknout.

Dnem uzavření dohody o mimosoudním jednání dochází ke stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 647 občanského zákoníku.

Odpadnutí překážky běhu promlčecí lhůty

K obnovení (popř. k zahájení, pokud dosud běžet nepočala) běhu promlčecí lhůty postačí jednostranné výslovné (jednoznačné) odmítnutí pokračovat v mimosoudním jednání.

Nejvyšší soud dovodil, že „výslovnost“ nevyžaduje zvláštní formulace ani písemnou formu; může vyplynout i z chování dlužníka, včetně pasivity, avšak pouze tehdy, je-li s ohledem na okolnosti nepochybné, že dlužník nehodlá v mimosoudním jednání pokračovat. Ojedinělé opomenutí určitého vyjádření tak samo o sobě zpravidla nestačí.

Požadavek výslovnosti slouží k ochraně dobré víry věřitele, jenž na základě předchozí dohody legitimně očekává možnost smírného vyřešení sporu. Důraz na jednoznačné ukončení mimosoudního jednání má též předejít nejistotě, zda jednání dosud trvá, či již skončilo. Jednostrannost naopak brání tomu, aby věřitel těžil z vlastní nepoctivosti tím, že jednání sice naváže, avšak následně jej nechá vyznít „do ztracena“, aby tak přivodil časově neomezené stavení běhu promlčecí lhůty.

Výslovnost se nevyžaduje, dohodnou-li se strany na ukončení mimosoudního jednání; dnem uzavření takové dohody překážka běhu promlčecí lhůty rovněž odpadá.

Ani v tomto případě není vyloučeno, aby k dohodě o ukončení mimosoudního jednání došlo konkludentně, a to například pasivitou obou stran. V takovém případě je nutné posoudit, zda nečinnost obou stran byla projevem vůle a zda jejím obsahem byl skutečně úmysl ukončit jednání.

Závěr

Dohoda o mimosoudním jednání podle § 647 občanského zákoníku představuje klíčový institut upravující běh promlčecí lhůty v situacích, kdy strany usilují o smírné vyřešení sporu. Především pak poskytuje věřiteli zásadní míru právní jistoty, že při dodržení zákonného postupu dojde k uspokojení jeho pohledávek, které by se jinak – po uplynutí „klasické“ promlčecí lhůty, například v důsledku nepoctivého fingovaného smírného jednání ze strany dlužníka – proměnily v naturální obligace, které již nelze soudně vymáhat.

Nutno závěrem zmínit, že není vyloučeno, aby po ukončení jednání a obnovení běhu promlčecí lhůty strany uzavřely další (novou) dohodu o mimosoudním jednání, která běh promlčecí lhůty opět staví; třeba však zdůraznit, že po dobu mezi jednotlivými dohodami promlčecí lhůta běží obvyklým způsobem.