Nerušme přísedící u trestních soudů

V souvislosti se současným projednáváním novely zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících, státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále zákon o soudech) a zákona č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád (dále o.s.ř.) a zákona č.141/1961 Sb. trestní řád (dále tr. ř.), kterou nepodepsal prezident republiky a bude znova předmětem hlasování v poslanecké sněmovně, se do popředí diskuze dostává i otázka účasti laického rozumového a zkušenostního prvku na rozhodování soudů.

Tato otázka je stará jako lidstvo samé od doby, kdy žilo již v určité organizované formě a uvědomovalo si, že ne každé jednání jednotlivce je správné a v souladu i s nepsanými zásadami fungování dané společnosti. Jak se říká, již za starého Říma bylo mnoho věcí podobných. Laický prvek byl již před několika stoletími př.n.l. součástí tehdejšího trestního práva ve formě porot, které byly ustavovány pro jednotlivá trestní řízení. Stejně probíhal trestní proces přímo před lidovým shromážděním.[1]

Přeneseme-li se v historii do nedávné doby Rakousko-Uherska, tak i tehdejší trestní řízení mělo jako základ při rozhodování o vině systém porotní a soudy přísežné, kdy bylo rozhodováno nerozdílně o vině i trestu. Tímto systémem mělo být zamezeno, aby jediný soudce rozhodl o vině, když přezkum tohoto výroku vyšší instancí byl výjimečný. Zároveň mělo být eliminováno šablonovité rozhodování soudců v důsledku opakovaného souzení více obdobných případů.[2]

Zabývám se novelou pouze z hlediska trestního práva hmotného a procesního. V principu je navrhováno zcela zrušit přísedící v trestních senátech u okresních (obvodních) soudů a ponechat je pouze u vybraných nejzávažnějších trestných činů s horní sazbou nejméně 10 let u Krajských soudů. I v tomto případě s výjimkou majetkové a hospodářské trestné činnosti s odkazem na odbornou náročnost těchto kauz.

Nelze přijmout argumentaci předkladatele Ministerstva spravedlnosti spočívající v údajné administrativní zátěži soudů, nedostatečné participaci přísedících na samotném projednávání a komplikacích při sestavováním senátů. Dalším argumentem má být finanční úspora 8 000 000,-Kč s jejím převedením na vzdělávání zbylých přísedících a na zvýšení náhrad pro zbylé přísedící. Návrh zredukování 5 000 přísedících na cca 500 považuji za nepřijatelný.

Odůvodnění novely nedostatečné, nerespektující historii občanského a laického prvku v soudnictví např. při vzniku trestních porot a trestních senátů. Politický pohled v trestním právu vždy existoval, neboť je výrazem nálad a názorů každé společnosti na špatné a škodící chování na rozdíl od společensky akceptovaného.

Argumentaci v důvodové zprávě k novele (sněmovní tisk 598), že není v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod považuji za neúplnou a částečně účelovou.

Návrh novely upřednostňuje pouze technokratické řešení administrativních problémů soudů s účastí přísedících v trestních senátech. Pro samosoudce dává možnost k šablonovitému rozhodování. Tato cesta kdy by soudce mohl již před vlastním veřejným projednání věci mít prakticky neměnný názor na spáchaný skutek prostřednictvím judikatury, což umožňuje dnes technika PC, není správná. Mohlo by hrozit by tzv. kabinetní rozhodování. K tomu se váže i námitka, že dosáhnout dnes změny názoru na stíhaný skutek v odvolacím řízení je velmi malá, neboť se často objevuje argumentace odvolacích soudů, že nemohou zasahovat do zjištění soudu I. stupně.

Zrušení přísedících u soudů okresních (obvodních) považuji za zásadní chybu novely.

Před nimi jsou projednávány trestné činy, které běžně ve společnosti vznikají a jsou také obrazem života. Jako obhájce jsem nikoliv výjimečně zažil situace, kdy jsem u přísedících došel sluchu s neprávními argumenty, které třeba vyplývaly ze života, což zejména starší přísedící někdy akceptovali. Stále by měla platit zásada, že vina má být vyslovena většinou soudců.

V pravidlech pro jmenování přísedících v zákoně č. 6/2002 Sb. o soudech je stanoveno, že je navrhují členové příslušného zastupitelstva a před volbou si vyžádají vyjádření příslušného předsedy soudu. Chybí mi možnost představení se kandidátů zastupitelstvu osobně s možností jejich slyšení. Zastupitelé by měli možnost hned na místě po kladení otázek hlasováním kandidáta i odmítnout. Tím by se zdůraznila důležitost jejich funkce a zdůraznila čest být přísedícím, kterého si občané vybrali.

Poprvé se stavím zásadně proti návrhu ministerstva spravedlnosti, neboť v minulosti, pokud jsem se k nim vyjadřoval, tak jsem je podporoval. Tuto novelu považuji za výjimku z jinak pozitivní legislativní návrhové aktivity ministerstva.

Zcela se ztotožňuji se stanoviskem prezidenta republiky, který nepodepsal novelu a vrátil jí poslanecké sněmovně. Souhlasím, že chybí zevrubná politická diskuze, neboť tato materie je navýsost politická. Naopak odborná veřejná diskuze může upevnit důvěru občanů v soudnictví a nepodpořit možnost schválení nebývale širokého rozhodování trestních samosoudců. Technokratické řízení soudů nechť se uplatní v jiných oblastech a ne, aby bylo příčinou ztráty vazby veřejnosti na jejich rozhodování.