Podmíněné zastavení trestního stíhání: Druhá šance bez ztráty důstojnosti

Obecně k odklonům v trestním řízení – moderní a efektivní cesta k nápravě

V oblasti trestního práva byl termín „odklon“ přejat z anglického výrazu „diversion“. Tento pojem označuje specifické postupy orgánů činných v trestním řízení, jejichž cílem je odklonění se od standartního průběhu trestního řízení mimo soudní proces prostřednictvím alternativních postupů. Českou právní teorií je však tento pojem vnímán úžeji – odklon je chápán výhradně jako odchýlení se od klasického průběhu trestního řízení, přičemž neumožňuje řešení věci prostřednictvím jiných typů řízení mimo soudní rámec.[1]

Trestní řízení samo jako takové již dávno není výhradně o standartním, zejména širší veřejností zažitém, projednání trestných činů před trestními soudy. Již po roce 1989, především pod vlivem zahraniční inspirace, se začaly v českém právním systému objevovat nové alternativní metody, jakými lze trestné činy řešit. Tyto metody jsou zpravidla vázány na splnění určitých specifických podmínek, kupříkladu odvislých od závažnosti trestného činu, doznání obviněného či náhrady způsobené škody. Alternativní přístupy umožňují efektivní a spravedlivé řešení deliktů v trestně-právní rovině bez nutnosti vést celý trestní proces až k samotnému hlavnímu líčení.

Proč se uchýlit právě k odklonům?

Hlavním smyslem odklonů je jejich míra efektivity a flexibility. Namísto déletrvajícího trestního procesu lze dosáhnout cíle trestního řízení – spravedlivého potrestání pachatele trestného činu – výrazně rychleji a za užití méně formálního způsobu. Pro obviněného může uvedené znamenat šanci reparovat své chování bez apriori negativního hodnocení jeho osoby (stigmatizace) spojeného s odsouzením. Zásadní předností odklonů je schopnost vnímat a respektovat potřeby poškozeného. Tyto postupy dávají prostor nejen k nápravě způsobených škod, ale také k jemnému zacelení narušených vztahů, kdy tyto nástroje nelze vnímat jako pouhé mechanické nástroje, nýbrž jako most vedoucí na svém konci k obnově důvěry a harmonie mezi zúčastněnými stranami, skýtají tedy mimo jiné též tzv. restituční aspekt.

Právní úpravu odklonů nalezneme v zákoně č. 141/1961 Sb., trestním řádu, ve znění pozdějších předpisů („zákon“).

Shrnutí hlavních výhod při aplikaci odklonů

Odklony v trestním řízení představují moderní přístup k řešení trestních věcí, který přináší řadu výhod pro obviněné, poškozené i celý systém trestní justice. Níže uvádíme hlavní důvody, proč je tento přístup stále více preferován:

1. Efektivnější fungování trestní justice: Odklony přispívají k racionalizaci trestního systému. Zjednodušením a zkrácením procesů pomáhají snížit administrativní i finanční náklady spojené s trestním řízením, což umožňuje soustředit zdroje na závažnější případy.
2. Řešení konfliktu mezi stranami: Jednou z klíčových výhod odklonů je jejich schopnost přispět k urovnání konfliktu mezi obviněným, poškozeným a státem. Tento přístup klade důraz na obnovení narušených vztahů, ať už prostřednictvím náhrady škody, omluvy nebo jiných kompenzací, které přinášejí spravedlnost a smír.
3. Omezení stigmatizace obviněného: Tradiční trestní řízení často zanechává na obviněném dlouhodobé stigma, které může negativně ovlivnit jeho osobní i profesní život. Odklony poskytují alternativu, která umožňuje napravit pochybení bez zbytečné stigmatizace, a tím přispívají k jeho resocializaci.
4. Méně invazivní státní zásahy: Odklony nabízejí méně intenzivní, ale stále účinné formy státního donucení. Namísto přísných trestů umožňují využít alternativní opatření, jako jsou dohody o náhradě škody, veřejně prospěšné práce nebo terapeutické programy, které vedou k nápravě a prevenci další trestné činnosti.
5. Podpora a pomoc obětem trestné činnosti: V rámci odklonů je kladen důraz na ochranu práv a zájmů obětí. Tento přístup zahrnuje nápravu způsobené škody, odškodnění nebo jinou formu pomoci, což posiluje důvěru veřejnosti  v trestní systém.[2]

Podmíněné zastavení trestního stíhání

Jedním z odklonů, na nějž zákon pamatuje, představuje podmíněné zastavení trestního stíhání. Účelem tohoto procesního instrumentu je dočasné zastavení trestního stíhání obviněného za taxativně vymezených podmínek. Tento nástroj umožňuje obviněnému „vyhnout“ se soudnímu řízení a případnému uložení trestu, pokud se během zkušební doby osvědčí a splní všechny jemu zákonem uložené povinnosti. Tento institut se uplatňuje výhradně při spáchání méně závažných trestných činů, kdy hlavním smyslem je umožnit obviněnému do budoucna své chování reparovat, a to bez nutnosti podstoupit plnohodnotný trestní proces. To mimo jiné šetří čas a personální a finanční prostředky orgánů činných v trestním řízení.

Jak funguje podmíněné zastavení trestního stíhání?

Podmíněné zastavení trestního stíhání je mezitímním rozhodnutím, jedná se tedy o dočasné řešení trestní věci, kdy v rámci stanovené zkušební doby, v délce trvání od 6 měsíců až do 5 let (§ 307 odst. 4 zákona), je obviněný povinen splnit stanovené podmínky, které jsou jak jednorázové, tak kontinuální povahy. Podmíněné zastavení trestního stíhání lze aplikovat za předpokladu kumulativního splnění níže uvedených podmínek:

• podání žádosti o podmíněné zastavení trestního stíhání: žádost je adresována státnímu zástupci nebo trestnímu soudu, kteří přezkoumají splnění všech zákonných podmínek a vyhodnotí, zda je podmíněné zastavení trestního stíhání v daném případě opodstatněné. Nutno vyzdvihnout, že podmíněné zastavení trestního stíhaní je nenárokový institut[3], je tedy zcela na zvážení státního zástupce či trestního soudu, zda jej u obviněného využijí;
• kvalifikace spáchaného trestného činu: tento institut je určen výhradně pro přečiny, tedy trestné činy spáchané z nedbalosti nebo úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do 5 let odnětí svobody;
• doznání obviněného: obviněný se musí doznat[4];
• náhrada škody: obviněný je povinen uhradit způsobenou škodu nebo uzavřít dohodu s poškozeným o její náhradě, pokud ke škodě došlo;
• vydání bezdůvodného obohacení: jakýkoli majetkový prospěch získaný trestným činem musí být vrácen nebo musí být uzavřená dohoda s poškozeným o jeho vydání;
• osobnost a předpoklady obviněného: orgány činné v trestním řízení hodnotí dosavadní životní styl obviněného a posuzují, zda je pravděpodobné, že v budoucnu povede řádný život. Posuzuje se tedy, zda je rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání dostačující.[5]

Dále pak za situace, jež je odůvodněna povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, mohou k výše uvedeným podmínkám přistoupit další alternativní podmínky, spočívající v závazku obviněného, že během zkušební doby:

• poskytne finanční kompenzaci na pomoc obětem trestné činnosti: tuto částku určí státní zástupce, kdy výše částky je určena s přihlédnutím k ekonomické situaci obviněného, především odvisle od jeho zaměstnání

nebo

• se podrobí omezení a povinnosti k vedení řádného života: obviněný se zdrží výkonu určité činnosti[6], v jejíž souvislosti se dopustil přečinu (§ 307 odst. 2 písm. a)-b) zákona).

Význam zkušební doby

Zkušební doba, jak již v článku nastíněno, je klíčovým prvkem tohoto institutu, neboť poskytuje obviněnému dostatečný časový prostor k prokázání své ochoty vést řádný život. Její délka je stanovena v rozmezí od 6 měsíců do 5 let. V průběhu této doby se sleduje, zda obviněný dodržuje podmínky, což může zahrnovat jeho pravidelný dohled, povinnost hlásit změny v životní situaci nebo zdržení se výkonu určité činnosti, v souvislosti s níž se obviněný přečinu dopustil (§ 307 odst. 2 písm. a) zákona).

Splní-li obviněný všechny jemu zákonem uložené podmínky, soud a v přípravném řízení státní zástupce (§ 308 odst. 1 zákona) vydá rozhodnutí o osvědčení formou usnesení (§ 119 a 134 zákona), v důsledku čehož nastávají účinky, jako by bylo trestní stíhání zastaveno.

Naopak při nesplnění podmínek nebo při spáchání nového trestného činu během trvající stanovené zkušební doby bude trestní řízení s nejvyšší pravděpodobností pokračovat.

Výhody institutu podmíněného zastavení trestního stíhání

Podmíněné zastavení trestního stíhání má přinejmenším níže uvedené znamenité přínosy:

• pro obviněného: umožňuje nápravu jeho osoby bez následných negativních důsledků s trestním řízením spojených, kupříkladu uvedená stigmatizace (psychologický aspekt) či záznamu ve výpisu z rejstříku trestů.
• pro moc výkonnou[7] a soudní: zjednodušuje a urychluje řešení méně závažných trestných činů, což snižuje administrativní i finanční náročnost jak pro státní zastupitelství a justiční systém.
• výchovný efekt: již samotné zahájení trestního stíhání často působí na obviněného preventivně a vede k jeho nápravě.

Zhodnocení podmíněného zastavení trestního stíhání a jeho přínos pro společnost

Lze-li důvodně předpokládat, že by obviněnému v rámci odsuzujícího rozsudku pro spáchaný přečin byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a že by během zkušební doby prokázal své polepšení, je podmíněné zastavení trestního stíhání vhodnou alternativou. Tento odklon však není automatický, obviněný musí splnit řadu podmínek, jež představují esenciální předpoklad pro jeho aplikaci.

Nezbytným vstupním kritériem je spáchání přečinu, tedy méně závažného trestného činu. Obviněný se dále musí doznat, nahradit způsobenou škodu, pokud k ní došlo, a vrátit neoprávněný majetkový prospěch. Klíčovým prvkem je také individuální posouzení jeho osoby – lze-li se důvodně domnívat, že podmíněné zastavení trestního stíhání bude pro obviněného dostačujícím opatřením.

Navíc se obviněný může zavázat zdržet se určité činnosti, v souvislosti s níž se přečinu dopustil, nebo složit finanční částku na pomoc obětem trestných činů. Pokud obviněný během zkušební doby splní uvedené podmínky a povede řádný život, státní zástupce nebo soud rozhodne, že se osvědčil, a trestní řízení bude definitivně ukončeno.

Na druhou stranu tento odklon nenabízí bezpodmínečnou úlevu. Pokud obviněný v průběhu zkušební doby nevede řádný život, trestní stíhání bude „obnoveno“.

Podmíněné zastavení trestního stíhání je tedy formou odklonu, která klade důraz na odpovědnost obviněného a jeho aktivní snahu o nápravu svého chování. Současně však poskytuje možnost spravedlivého a efektivního řešení trestních věcí tam, kde lze účelu trestního řízení dosáhnout i bez nutnosti vedení plnohodnotného soudního procesu.

---