Evropský soudní dvůr o spotřebitelském úvěru: Poruší-li banka svou informační povinnost, může ztratit právo na úrok a úvěrové poplatky

Evropský soudní dvůr se ve svém rozsudku ze dne 13. února 2025, sp. zn. C-472/23 zabýval předběžnou otázkou předloženou polským soudem, týkající se interpretace směrnice č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Polský soud se na Evropský soudní dvůr obrátil s následujícími otázkami:

1. Zakládá skutečnost, že spotřebitelský úvěr obsahuje roční procentní sazbu nákladů (ARPC)[1], která se stane nadsazenou v důsledku skutečnosti, že některá ujednání úvěrové smlouvy jsou následně soudem shledána jako nepoctivá (protiprávní)[2] a tedy vůči spotřebiteli nevymahatelná, porušení povinnosti banky poskytnout spotřebiteli jasně a výstižně roční procentní sazbu nákladů a celkovou částku splatnou spotřebitelem, vypočtené v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy?[3]
2. Zakládá skutečnost, že spotřebitelský úvěr uvádí seznam okolností, které mohou vést k navýšení poplatků spojených s úvěrem, aniž by spotřebitel byl schopen dovodit, zda takové okolnosti nastaly a budou mít citované poplatky vliv, porušení povinnosti banky poskytnout spotřebiteli jasně a výstižně informace spojené s poplatky za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební operace a čerpání, poplatky za používání platebních prostředků pro platební operace i čerpání a veškeré ostatní poplatky vyplývající z úvěrové smlouvy a podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit?[4]
3. Zakazuje čl. 23[5] ve spojení s bodem 47 preambule[6] směrnice č. 2008/48/ES přijetí národní úpravy, která by v případě porušení povinnosti banky poskytnout jasně a výstižně informace o poskytovaném úvěru[7] obsahovala jednotnou sankci zbavení práva věřitele na úrok a další s úvěrem spojené poplatky, bez ohledu na závažnost takového porušení a jeho vliv na rozhodnutí věřitele vstoupit do úvěrového závazku? 

Odůvodnění rozsudku 

Evropský soudní dvůr dané otázky zodpověděl následovným způsobem: 

1. Zaprvé, úvěrová smlouva musí jasně a výstižně stanovit výši roční procentní sazbu nákladů (ARPC) vypočítanou ke dni uzavření smlouvy. Tento výpočet je však činěn s předpokladem, že smlouva zůstane platná po ujednanou dobu. Pokud tedy smlouva obsahuje roční procentní sazbu nákladů, která se v důsledku rozhodnutí soudu, že některá smluvní ujednání jsou nepoctivá a tedy vůči spotřebiteli nevymahatelná, stane nadsazenou, nelze to samo o sobě považovat za porušení povinnosti banky k poskytnutí informací.  
2. Zadruhé, úvěrová smlouvy musí jasně a srozumitelně stanovit podmínky pro změnu výše úvěrových poplatků. Tedy skutečnost, že tyto podmínky jsou založeny na ukazatelích, které jsou pro spotřebitele obtížně srozumitelné, může založit porušení povinnosti banky k poskytnutí informací. Tento závěr se uplatní v situacích, kdy průměrný spotřebitel není schopen si ověřit, zda okolnosti opravňující banku ke změně výše úvěrových poplatků nastaly, či dopad těchto okolností na výši těchto poplatků a je tak v nejistotě, co se (výše) jeho závazků vůči bance týče. Je úkolem národních soudů zjistit, zda v konkrétním případě takové situace nastala, či nikoliv.
3. Poruší-li banka svou povinnost k poskytnutí informací a takové porušení má za následek to, že spotřebitel není spolehlivě schopen určit míru svého závazku vůči bance, banka může být sankcionována tím způsobem, že ztratí právo na úrok a úvěrové poplatky ze spotřebitelského úvěru. Taková sankce je v návaznosti na okolnosti konkrétního případu přiměřená bez ohledu na závažnost porušení povinnosti banky a případných následků z toho pro spotřebitele plynoucích. 

Praktické důsledky rozhodnutí – kladivo na „šmejdy“?

V českém právním řádu obsahuje transpozici směrnice č. 2008/48/ES (převedení obsahu směrnice do českého práva) zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje ustanovení, které sankcionují věřitele (poskytovatele) snížením úrokové sazby v případě, že informace o roční procentní sazbě nákladů (ARPC) v úvěrové smlouvě zcela chybí, nebyla ohledně nich dodržena písemné forma smlouvy, či k nim poskytovatel spotřebiteli nezprostředkuje přístup.[8] Zákon ovšem stejným způsobem nepostihuje výše citovaným rozhodnutím řešenou situaci, tedy případ, kdy poskytovatel výše uvedené informace v úvěrové smlouvě uvede, neučiní tak však jasným a výstižným, resp. srozumitelným způsobem. 

V tomto ohledu rozhodnutí SDEU otevírá zákonodárci prostor pro novelu, kterou by pravidla poskytování spotřebitelských úvěrů byla ve prospěch spotřebitele nadále zpřísněna tak, aby nedocházelo k situacím, kdy se dlužník zavazuje k plnění, jehož přesnou výši, či povahu není schopen spolehlivě určit. Taková změna se zdá být příhodnou, zvláště pak v situaci, kdy právě nesplácení spotřebitelských úvěrů je významným faktorem, v jehož důsledku dochází k rozšiřování řad osob v exekuci. Není žádným tajemstvím, že exekučně zatížení ne zřídkakdy vyhledávají alternativní způsoby výdělku prací „na černo“, [9]čímž stát přichází o příjmy do veřejných rozpočtů. V době, kdy se veřejných prostředků v mnoho ohledech nedostává a kdy se ve veřejné diskuzi objevují návrhy na zvýšení daňového zatížení,[10]se popsaná změna zákona zdá na rozdíl nástrojů typu milostivého léta jako řešení příčiny, nikoliv pouze následku. 

Pro úplnost je třeba dodat, že ve výše popsaném rozhodnutí SDEU rozhodoval o informační povinnosti banky a je tak otázkou zda lze jeho závěry aplikovat rovněž na praxi tzv. nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a dále na zprostředkovatele, tedy osoby, které jednají se spotřebitelem jménem věřitele (poskytovatele). Osobně se domnívám, že ano, neboť jak úprava směrnice č. 2008/48/ES [11], tak zákon č. 257/2016 Sb.[12] se na jak nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, tak na jejich zprostředkovatele vztahují. Vzhledem k tomu že SDEU v rámci posouzení předběžné otázky interpretoval právě ustanovení směrnice č. 2008/48/ES a působnost rozsudku vůči nebankovním poskytovatelům a zprostředkovatelům nevyloučil, je třeba učinit závěr, že výše popsané závěry rozsudku se vztahují na všechny poskytovatele spotřebitelských úvěrů bez výjimky.