Právní aspekty žebrání

Ať už se jedná o osoby bez domova, bez prostředků, drogově závislé, či o osoby zcela finančně zabezpečené (pro které je žebrání vítaným a ne zřídkakdy vydatným přivýdělkem), žebrání je záležitostí každého většího nejen evropského města. Jak se ale na žebrání dívá zákonodárce?

Co je to žebrání?

Zákon jako takový žebrání nijak nedefinuje. Dle výboru pro občanská a politická práva poslanecké sněmovny[1] je žebrání z právního hlediska návrh na uzavření darovací smlouvy, který je-li akceptován (např. darováním peněz), vede k uzavření darovací smlouvy. Žebrání je dále vymezováno v návaznosti na chování typicky s ním spojené, ať už se jedná o oslovování kolemjdoucích, či různých aktivních i pasivních gest nebo projevů směřujících k získání daru.[2]

Na tomto místě by bylo možné zabývat se dalšími právními aspekty žebrání, např. tím, zda lze žebrání za určitých okolností považovat za podnikání, či nakolik jsou/mohou být příjmy ze žebrání zdanitelnými příjmy. Ovšem, vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že se mezi čtenáři mého příspěvku najde mnoho současných, či aspirujících žebráků, ponechám tyto témata stranou a bude se zabývat výhradně právní dovoleností žebrání, respektive omezeními, které na žebrání klade platná právní úprava.

Je žebrání zakázáno?

Žebrání není na zákonné úrovni nijak upraveno. Z podzákonných právních předpisů se mu věnují především obecně závazné vyhlášky obcí, kdy je jeho regulace podřazována pod ochranu veřejného pořádku.[3] Předmětem úpravy žebrání je typicky jeho zákaz na konkrétním veřejném prostranství,[4] v určité části obce,[5] nebo v určitých veřejně přístupných prostorách.[6] Ústavní soud v návaznosti na výklad § 10 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích judikoval, že žebrání nelze zakázat celoplošně.[7] Pokud je navíc zákaz žebrání stanoven pro veřejná prostranství, je tento pojem v rámci obecně závazné vyhlášky rovněž nutné přesně definovat.[8]

Mimochodem, na území hl. m. Prahy je žebrání zakázáno v prostorách metra, včetně přístupových a výstupních cest, stejně tak jako ve vozidlech hromadné dopravy.[9] Do jaké míry je tento konkrétní zákaz vynucován, je otázkou, neboť v poslední době se s dotěrnými žebráky obcházejícími jednotlivé cestující setkávám při cestování metrem pravidelně, s některými opakovaně.

Právo na žebrání?

Že je právní úprava žebrání a širší společenský přístup k němu celoevropskou záležitostí dokazuje rovněž nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. května, 2024, č. 44002/22, ve věci Dian proti Dánsku.[10] Soud řešil stížnost na porušení práva na respektování soukromého života[11] stěžovatele původem z Rumunska, který žebral v pěší zóně v Kodani, kde je žebrání zakázáno. Stěžovatel byl v rámci trestního řízení odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 20 dní a byla mu zabavena částka e výši 135 euro, kterou měl u sebe v době zadržení. Dánský soud přihlédl při rozhodování o délce trestu odnětí svobody rovněž k faktu, že stěžovatel byl již dříve za totožnou věc odsouzen k trestu odnětí svobody v délce sedmi dní. Stěžovatel namítal, že byl k žebrání donucen okolnostmi, neboť byl chudý, bylo mu 61 let, nemohl si najít práci a navíc neměl nárok na sociální dávky.

ESLP již dříve v rozsudku ze dne 19. ledna 2021, č. 14065/15, ve věci Lacatus proti Švýcarsku rozhodl, že přestože z Úmluvy žádné právo na žebrání neplyne, je lidská důstojnost vážně ohrožena, pokud osoba nemá dostatečné prostředky na obživu. Právo obrátit se na druhé je za účelem obdržení jejich pomoci je pak dle soudu základem práv zaručených čl. 8 Úmluvy.^[12] Za těchto okolností, především pak, pokud nemá osoba, která je za žebrání sankcionována, dostatek prostředků pro obživu, zakládá uložení peněžité sankce porušení práva na respektování soukromého života.

V dané věci ovšem soud rozhodl v neprospěch stěžovatele, když konstatoval, že vzhledem k tomu, že u sebe měl zmíněnou částku 135 eur a pravidelně posílal peníze své rodině, se nenacházel zranitelném postavení. Soud rovněž došel v rozporu s tvrzeními stěžovatele k závěru, že jako občan Evropské unie měl v Dánsku první tři měsíce svého pobytu právo bez jakýchkoli administrativních požadavků pobírat sociální dávky. Soud v tomto ohledu konstatoval, že břemeno tvrzení leží ohledně skutečnosti, že se nachází ve zranitelné situaci a nemá dostatek prostředků pro obživu, na stěžovateli. Stěžovatel nedoložil např., zda byl během pobytu v Dánsku podporován ze strany své rodiny, zda mu byla skutečně v Rumunsku odmítnuta veřejná podpora, jak tvrdil, ani jak mohl být dlouhodobě uživatelem drog, aniž by zároveň neměl prostředky na živobytí. Stěžovatel sám uvedl, že se v Dánsku živí sběrem vratných lahví a prodejem místního časopisu, přičemž pravidelně dojíždí za rodinou do Rumunska. Náklady na cestu přičemž činí cca. 100 eur.

Co se týče okolností na straně Dánska jako odpůrce, uvedl soud, že zákaz žebrání nebyl na rozdíl od věci Lacatus proti Švýcarsku plošný, nýbrž platil pouze na určitých místech. Jinde pak bylo žebrání za splnění daných podmínek dovoleno. Stěžovateli tak bylo v Dánsku umožněno žebrat, potud tak činil způsobem, který neobtěžuje veřejnost.

Dlužno dodat, že Dánsko bylo již dříve kritizováno za svá přísná protižebrácká opatření. Za porušení zákazů žebrání hrozí totiž v Dánsku postihy ve formě několikatýdenního vězení a vysokých pokut. Zákaz žebrání navíc disproporčně dopadá na romské ženy bez domova, pro které je žebrání často jedinou možností výdělku.[13] Pravdou však je, že žebráctví je postihováno v rámci trestních předpisů i v jiných zemích Evropské unie, jako je Itálie, Francie, nebo Kypr.[14]

Závěr

Žebrání je především sociálním fenoménem, přičemž jeho vnímání se ze strany společnosti liší v různých částech světa. Právo žebrání řeší nepřímo především v rámci úpravy sociálního zabezpečení a přímo v rámci zákazů žebrání z důvodu jeho potenciálu pro rušení veřejného pořádku. Český zákonodárce zákaz žebrání připouští, avšak nikoliv plošně a s dostatečně jasným vymezením zákazu, tak aby se dle něj bylo možné spolehlivě řídit. V tomto ohledu je žebrání jako možnost způsobu výdělku tolerováno. Do rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod se zákaz žebrání může dostat v situaci, kdy sankcionuje osoby ve zranitelné situaci, pro které je jiný způsob opatření si prostředků pro obživu obtížný.